Rubriky
TOPlist
TOPlist

Gruzie, Armenie, Azerbajdžán, Turecko – cesta

S nápadem kam na dovolenou  přišel Karel z Expedice Apalucha (dále jen Karel EA).  Prý plánují cestu z Prahy přes Turecko do Gruzie, Arménie a Ázerbájdžánu.  Chvilku se nám to zdálo šílený….jak dálkou tak časově, ale čím dál víc se nám ta myšlenka  začínala líbit. Nakonec  jsme jeli 4 posádky. Karel EA nám vyřídil pozvání do Ázerbájdžánu –jediné země, kam jsme museli mít víza. Ta jsme si vyřizovali poté každý sám. A každý musel na Ázerbajdžánské velvyslanectví  nejméně 2x.  Jedinci (jako my) i 3x,  neb jsme prošvihli pozvání o 2 dny a muselo se vyřizovat nové na poslední chvíli. Nakonec se vše stačilo. Pozjišťovalo se  co a jak je zapotřebí pro vstup do země,  vše se ověřilo jak v Praze, tak na velvyslanectví v Baku a s pocitem, že máme vše vyřízeno se blížil den D.   Karel EA nechal vyrobit trička a samolepky na auta, objednali se hotovky, nechala se prohlédnout auta  a  spousta dalších „maličkostí“. Každému se odjezd komplikoval, ale nakonec jsme  28. duben 2013, přesně dle plánu, vyjeli.  Jožo (posádka ze Slovenska) byl už na cestě – posílal tzv. „nasírací“ SMS, že už se koupou v moři, atd :)   Zbývající 3 posádky jsme se měli sejít po  cestě postupně. Plán cesty –viz mapa.   My jeli S EA od prvního dne.  Cesta nad očekávání rychle utíkala. V Sofii jsme museli  zkontrolovat  brzdové obložení, neb Karlovi se zdálo, že se víc hřeje kolo. Ale vše bylo v pořádku.  Při cestě od Istanbulu na Samsun přestávalo EA v kopcích táhnout auto. To nebylo dobré. Karel EA říkal, že mu to dělá už 2 roky a v českých servisech tvrdili, že je to v pořádku, má vždy jen pročistit kontakty. Při představě cesty a kopců, které nás čekali, se nakonec rozhodl, že auto nechá zkontrolovat v Samsunu v servisu Fiatu.  I když jsme  do servisu dorazili chvíli před zavíračkou, nebyl pro turecké servismany nic problém. Během chvilky sehnali anglicky mluvícího servismana, napojili auto na PC a zjistili, že problém je ve vzduchové klapce. Potřebuje vyměnit. A světe div se ….měli ji na skladě. Karla EA objednali na druhý den ráno, během 2 hodin vše vyměnili (rozbitou dostal Karel s sebou a celou dobu mohl být při opravě) a mohli jsme pokračovat. Neskutečné.   Tomu se říká SERVIS.  3. května jsme se všechny posádky sešli v městě Riza, kousek před hranicemi s Gruzií a  4. května vjeli společně do Gruzie. Přechod hranic byl bezproblémový.  Pár dní jsme pocourali po Gruzii a jeli směr Azerbajdžán.  Už v Gruzii na hranicích jsme se dozvěděli, že ten den nepustili Azerbajdžánci do země 2 obytná auta. Trochu v nás zatrnulo, ale nikdo nevěděl, v čem byl problém, tak jsme si říkali, že my přece vše máme.  Z Gruzie jsme vyjeli bez problémů a před námi 3m vysoká zamčená železná vrata s nápisem Republica Azerbajdžán.  A před nimi voják. Nepůsobilo to vůbec dobře. Náznaky problémů zjistil Karel EA už při rozhovoru s vojákem.  Prý pokud máme auta psaná na firmu, musíme zaplatit kauci 7000 dolarů za každé auto. Kauce nám bude vrácena při výjezdu ze země.  To byla pro nás novinka, neb jsme vše zjišťovali před odjezdem, zda  není nutný  karnet  nebo jiné poplatky a bylo nám řečeno, že nic takového zapotřebí není.  Domluvili jsme se, že jako první vjede do celní zony Karel EA a zjistí co a jak.  Za 40 minut jsme ho viděli vyjíždět zpět a bylo nám jasné, že s Azerbajdžánem je konec.  A byl. Alespoň pro nás a EA. Zbylé posádky měli auta psaná na sebe, tak mohli vjet. My se otočili a jeli zpět do Gruzie. Je faktem, že nás to v první chvíli hodně mrzelo, ale potom co jsme si vyposlechli od Hany s Patrikem co se dělo na hranicích, nás to mrzet přestalo. Karel EA se nechtěl vzdát a zkoušel další možnosti. Ale všechny  byly  komplikované  a zdlouhavé, takže jsme to nakonec odpískali. A že nás to nemusí mrzet, jsme zjistili po následném setkání s Jožou a Petrem (posádkami, které do Azerbajdžánu pustili).   Zemi projeli za 2,5 dne a jeli pryč.  Jediné co stojí za to, je město Baku. Jinak děs běs co zažili, jakoby se člověk vrátil v čase.   Takže do Azerbajdžánu ne. My zůstali ještě chvilku v Gruzii, pak přejeli do Armenie. Vzhledem k tomu, že nám zůstal týden volna, jsme se domluvili, že projedeme vnitrozemí Turecka, navštívíme Goreme  a odpočineme si u moře před cestou zpět.  Tak přes Gruzii (jinak to kvůli hranicím nejde) jsme přejeli do Turecka. Cestou na hranice jsme si dali offroadovou cestu, při které nám praskla spona na hadici od chladiče a vylítala nám veškerá voda. Nenudili jsme se :)   Co jsme si naplánovali v Turecku, to jsme projeli  a pomalu  se chystali na zpáteční cestu.  Domů jsme dorazili 25. května odpoledne.   Necelý měsíc utekl strašně rychle.Byla to úžasná cesta, spousta zážitků, setkání a poznání. Ale o tom až v článcích k jednotlivým zemím.

 

Najeto:  9328 km  

 

 Prům.  spotřeba:  7,9 l/100 km

 

 Poplatky dálnice: 
Slovensko – 2×10 euro  (2x týdenní známka)
Maďarsko – 21 euro (měsíční  dál. známka)
Srbsko – 2×18 euro (platí se mýtné)
Bulharsko – 17 euro  (měsíční  dál. známka)
Turecko – 40 euro (podle plánované  trasy se kupuje elektronická samolepka, na které je nahraný kredit. Ta se přilepí pod zrcátko a při průjezdu mýtnicí se z ní kredit odečítá)
 
Pokuty:
50 dolarů – zákaz vjezdu dodávek (Turecko)
80 dolarů – překročení rychlosti (Arménie)

 

 Přejezd trajektem přes průliv Dardanely:   cca 11 euro

 

Ceny nafty:
Srbsko – okolo 32 Kč/l
Bulharsko – okolo 34 Kč/l
Turecko – 45-50 Kč/l
Gruzie – okolo 25 Kč/l
Armenie – 23-25 Kč/l
Nikde nebyl problém natankovat euro naftu. Čerpací stanice byly velmi časté. Problém byl pouze s placením – Gruzie a Armenie skoro vůbec nebrali karty.  Pokud náhodou kartu vzali, tak Visa kartu. Neměli jsme problém s kvalitou, ale je fakt, že jsme skoro každé tankování přidávali aditiva-pro jistotu.

 

Poplatky za vstup do Armenie:
Celní deklarace auta – 80 dolarů
Poplatek  – 15 dolarů
Strachovka – 45 dolarů (slouží jako naše zelená karta)
Poplatek za celní deklaraci při výjezdu- 16 dolarů
 
Stav silnic:
 
Maďarsko 
Jeli jsme jen po dálnici – výborný stav
 
Srbsko
Částečně po dálnicích – slušný stav
Obchvat Bělehradu – nedostavěný, děravý, zdlouhavý. Cestu zpět jsme jeli centrem a bez problémů
Policejní kontroly a měření – časté.
 
Bulharsko
Stav silnic a dálnic – asi jako když jedete po Čechách – nic moc
Obchvat Sofie – nedostavěný, děravý, zdlouhavý.
 
Turecko
Všechny cesty ve výborném stavu, všude u měst objezdy, obvykle 4 proudé silnice i v horách. Málokde rozbité.
Turečtí řidiči zásadně nepoužívají blinkr a předpokládají, že se všude vejdou.
Policie je všude, často měří a je nekompromisní.
 
Gruzie
Dálnice je jen kousek, jinak cesty asi jako v Čechách. Hodně děr a nerovností. 
Pokud byste tam jeli, rozhodně se vyhněte cestě Batumi – Akhaltshike.  Na mapách byla značena červeně, ale je to offroad.  Chybí asfalt, jedete jen po vymletých  hliněných cestách plných děr. Navíc je to přes hory, takže samá serpentýna a pod sebou vidíte stržené krajnice a mnohdy nemožnost vyhnout se s protijedoucím autem. 60 km jsme jeli přes 8 hodin a obdivovali Karla EA, že to s obytkou vůbec dal.  Ještě nám do toho pršelo, takže jsme měli všude bahno a kolikrát vůbec nevěděli do čeho jedeme-lépe řečeno, jak jsou ty díry hluboké. Takový adrenalin příště opravdu nemusíme.
Okolo silnic se volně pasou krávy, ovce a koně a není vzácností, že jdou v klidu po silnici. Mají přednost :)
Řidiči jsou netrpělivý, troubí se zde při předjíždění, předjíždějí všude, počet pruhů je nezajímá. Obvykle si ho zdvojnásobí. Kruhové objezdy nejsou klasické jako u nás, ale vždy před vjezdem je značka, kudy přes něj vede hlavní silnice a dle toho se dává přednost. Občas to bylo „zajímavé“
Policie všude, ale tolerantní.
 
Armenie
V horách silnice celkem kvalitní, ale jinak hrůza. Hlavně ve městech. Díra na díru. Kolikrát nevíte co dřív….sledovat mumraj, značky, díry.  Není to na rychlou jízdu (přesto jsme platili pokutu a to v  Jerevanu. Tam jsme jeli na 30 skoro 50. Bylo to jediný město, kde byla silnice kvalitní).  
Okolo silnic se volně pasou krávy, ovce a koně a není vzácností, že jdou v klidu po silnici. Mají opět přednost :)
Tunely úzké, neosvětlené, děravé a jako bonus v nich natrefíte na volně se procházející krávu.  
Řidiči ohleduplnější.
Policie přísná.
  

Navigace a mapy

Papírovou mapu  jsme měli od firmy Freytag & Berndt.  Není  podrobná, nekorespondují názvy měst  a stav silnic.

Až po Turecko jsme jeli s klasickou navigací, ale nepodařilo se nám do ni sehnat (ani oficiálně ani neoficiálně) mapy Gruzie, Armenie a Azerbajdžánu . Ostatní posádky na tom byli stejně.  Až  Karel EA objevil aplikaci do mobilu – Navigator a k ní mapy. Nebyla úplně přesná, ale díky za ni. Bez ni bychom toho najeli snad jednou tolik :)

 

Zobrazit místo Dovolená 2013 na větší mapě

4 Responses to “Gruzie, Armenie, Azerbajdžán, Turecko – cesta”

Leave a Reply

 

Slideshow